26. září 2013

OSOBNÍ KRIZE: Zas jeden výlev totálního losera

Ahoj, ahoj, ahoj! 

Dlužím Vám všem a vlastně i sobě velkou omluvu za svou nepřítomnost a nepříčetnost v uplynulých týdnech. Postihla mě jakási osobní existenční krize, ve které se neustále plácám, takže pak jde všechno ostatní na druhou, třetí, čtvrtou atd. kolej. Ovšem protože nechci strávit zbytek svých nejlepších let fňukáním a přemýšlením, rozhodla jsem se s tím KONEČNĚ něco dělat - na to nikdy není pozdě! A co mi vždycky pomůže? Přeci když se z toho vypíšu! Takže očekávejte velký srdeční výlev, který dále číst nemusíte. Jen si potřebuju cosi ujasnit a nejlíp se mi to dělá tak, že prostě zasednu a napíšu to. Od toho taky tenhle blog mám, aby mi pomohl na cestě k lepšímu já, a takovéhle zpovědi k tomu patří, což? :)

VĚC #1: Vzdělání, práce, seberealizace...

V posledních týdnech mě tak nějak začalo hlodat svědomí. Od října mi začíná poslední rok mé školní docházky, skončí studentský život, začne mi "dospělácký" svět. Když o tom tak přemýšlím, tak se od toho stávajícího asi moc nezmění, jen nebudu chodit do školy, ale budu se naplno věnovat práci. Což je dalším velkým otazníkem. V té stávající jsem vyloženě jen na brigádě a dělám tam "holku na všechno" aneb hodí se na mě nejpodřadnější a nejotravnější práce, ale mám pocit, že bych si měla najít něco v oboru, co mě bude bavit a naplňovat. Což mě samozřejmě děsí! Na magisterském studiu mám úplně jiný obor než na bakalářském a praxi žádnou, chtěla bych se věnovat tomu magisterskému směru, ale nevím, v čem konkrétně. Pak mi taky cosi špitá, ať odsud co nejdřív vypadnu někam do zahraničí, ale co tam?! Tak si o tom pořád dumám, přemýšlím, hledám nabídky práce, hledám blogy lidí, co jsou v cizích zemích, padají mi z toho vlasy, bolí mě hlava, no nic pěkného... Uklidňuji se tím, že mám vlastně ještě čas, ale než se naděju, bude tady zase zkouškové, diplomka, státnice a pak co? Co já pomatená a nejistá bláznivka se sebou budu dělat?? Přála bych si, aby to bylo jednoduché a přinejmenším mi něco spadlo samo do klína, nebo já nevím :D


VĚC #2: Začarovaný "zaláskovaný" kruh
Ano, je to pořád to samé dokola a fakt mě to vysiluje, vyšťavuje, vysává všemi způsoby a už nemůžu. Pokud nejste v obraze, jedná se o experta, co mě ničí cca 6 let, ignoruje a neignoruje mě zároveň, chvíli se mnou chce být a chvíli ne, pak chodí s mou kamarádkou a zase nechodí, pak spí se mnou a pak zase nespí, pak mě odkopne a pak se chce hrozně kamarádit (to jen stručně :D). V tomhle jsem ovšem udělala zásadní krok a vymazala si onoho emočního upíra úplně odevšad, veškeré zprávy, fotky, knihu ksichtů, mobilní aplikace a všechno, co šlo. Snad se z toho konečně proberu a budu ready se seznamovat taky s jinými neupíry :)

VĚC #3: Praha
Že prý je v Praze blaze. Nějak se s tím zatím neztotožňuji. Je to hlučné, smradlavé, ušmudlané místo plné cizích lidí a nechutné MHD. Hrozně se tu bojím chodit večer venku. Jsem holt holka z krásného maloměsta, kde se všichni znají, nikdo se tam nebojí a všechno je tak nějak člověku blízké. Navíc všichni moji kamarádi jsou zatím fuč, nemám už ani psíka, takže je mi samotné občas dost těžko. Samota mi většinou nevadí, ale když je člověku zle, je rád, když má kolem sebe nějaké milé tváře. Bez přátel to prostě není ono...

VĚC #4: Zdraví všeho druhu
Musím říct, že jak je mi mizerně psychicky, projevuje se to i po fyzické stránce. Začalo mě opět brát koleno, a to tak, že jsem nemohla ani chodit, mám hroznou pleť, lámou se mi nehty, je mi pořád zle od žaludku, nemůžu jíst a pak zas naopak jím moc a zvracím, jsem unavená, bolí mě hlava, nechce se mi cvičit, nic dělat. Postrádám svou jinak nekonečnou, až přehnanou energii a chuť do všeho. Možná je to tím hnusným počasím, špatným tlakem... Ale co si budu namlouvat, většinou fyzický vzhled je odrazem stavu psychického, a ten fakt dobrý nemám.

ŘEŠENÍ ? ? ?

FUCK THIS SHIT!
Přijde mi, že ač jsem pomalu zralá na psychologa, ne-li psychiatra, který by mi teda mimochodem stejně nepomohl, musím z toho vybruslit prostě způsobem á la "I DON'T GIVE A SHIT". Nejšťastnější lidé jsou ti, co se ve věcech zbytečně nešťourají, co tak ze životní zkušenosti pozoruji. A já chci být konečně šťastná, ach bože, tak moc!!! Takže co s tím provedu?

Za prvé se budu pravidelně vylévat na blogu, protože mě to prostě baví! :D Za druhé se nebudu stresovat s životem po škole, protože i tak si s ní samotnou ještě tenhle rok užiju. Za třetí se dám do kupy, přes víkend si udělám relaxační proces, zajdu si do sauny, na brusle, vyvětrat se nebo tak, půjdu ke kadeřnici, upravím si nehty, zkrátka se hodím do gala, ať jsem ready na vstup do nového školního roku :) Za čtvrté se pustím zas do boje s nadváhou, který mi teda moc nejde, styděla jsem se i ozvat se výživové poradkyni, tak to vypadá, že se ani nic neděje :D, ale fakt to bylo momentálně to poslední, co mě trápilo. Za páté kašlu na všechny chlapy, prozatím! :D A za poslední se budu mít ráda a nebudu se trápit se zbytečnostma! Budu vyrážet mezi lidi a nebudu se utápět sama ve svém bytečku v depresích a v čokoládě! Musím získat zpátky svou energii a pozitivní sílu a chuť do všeho :) TAK!

Tohle si musím vytisknout :)

O víkendu chystám nějaký fotkový článek, dost se mi toho nakupilo ve foťáku, takže se těšte! :)

Zatím se (s)mějte a přeji pěkný pátek! :))

Vaše odhodlaná A. G. 

5 komentářů:

  1. Anonymní27.09.13 5:57

    Já si ale porad rikala, co s tebou je! Hezky si to napsala o upírovi. Je to zbytečné, se takto trápit kvůli cloveku, který za to evidentně nestojí. Já svou krizi se školou teď zrovna překonávám a říkám si, ze nemusím mít same jednicky. Pak prijde nejaka 2,3 a sem z toho v prdeli... No, ale to se zvládne! ;) stejne jako ty zvládneš ty své problemy. :) máme je podobně. Jak jidlo, tak budoucnost, sebe, školu a podobně...

    OdpovědětVymazat
  2. Doufám, že to všechno zvládneš. Moc ti držím pěsti. ;)

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za podporu, holky! :))

    OdpovědětVymazat
  4. Ani nevíš, jakou mi udělalo radost zjistit, že po dlouhé době přibyly nový příspěvky! :) A ještě navíc v novým kabátě, ty barvičky jsou moc krásný, působí to pozitivně. :)
    Moc a moc soucítím s tvojí momentální situací. Zvlášť co se obav z budoucnosti týče... moc ti rozumím, sama s tím bojuju už od gymplu, natož tak teď při bakaláři. Neumím si představit jak budu vyšilovat až budu končit magistra! :D
    Nápad vyrazit do zahraničí je podle mě skvělý! Mě samotné změna českýho prostředí moc pomohla. Ale zase si člověk nemůže dělat úplný iluze, ono i v cizích zemích tě běžný život a problémy jaksi neminou. :D
    Přeju moc moc síly do nového začátku! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za pochvalu! :)
      S tím vycestováním to vidím čím dál víc pravděpodobněji, ale uvidíme, jak se věci vyvinou :))
      Děkuju, Di! :))

      Vymazat

Ráda odpovím na jakýkoli váš názor, připomínku či dotaz. Pochvaly mě potěší a kritika je občas taky třeba :)
Díky,
P. ッ

© 2012-2017 by Papush